NELINKA-10. :)
IV.
Vánoce
Začali přípravy, jako jsou úklid, pečení cukroví apod. S chutí jsem se dala do práce a velmi zdatně mi můj Mikešek pomáhal. Upečené a nenazdobené cukroví si začal přemisťovat tam, kde se to hodilo jemu. Takže jsme nalézali polotovary cukroví na místech zcela nevídaných, jako je třeba má postel, zahrabáno bylo i do sedačky, v koupelně v koši na špinavé prádlo a jinde. Jeho vousky byli oblepené krémem, když jsem plnila cukroví a on zkoušel kvalitu mnou vyrobených krémů. Každé dozdobení cukroví bylo ukončeno jeho velmi dlouhou osobní hygienou, která občas musela skončit koupáním ve vaně. Tato lidská hygiena se Mikešovi dvakrát moc nelíbila a urputně se ji bránil. Místo, aby byl čistý Mikeš, byla jsem mokrá a napěněná pouze já a koupelna. Mikeš velmi dobře zvládal únikové cesty z vany. Když byl konečně čistý, koupelna vytřená, já ošetřená od podrápání, spokojeně pak usínal jak jinak,než v mé posteli. Den před Štědrým dnem jsme finišovali, aby bylo vše perfektní. Já začala dělat bramborový salát, který miluje celá naše rodina včetně psa, rozhodli se pánové, že je čas ozdobit stromeček. Večer, když se ozdoboval stromeček jsem se pustila do přípravy řízků. Naše rodinka nemá ráda ryby a tak vykosťuji kuřata v takovém množství, aby měli všichni členové rodiny dostatek. Je to práce nevděčná, ale zase je to levnější, než koupit řízky opracované. Už jsem byla u posledního kuřete a Mikešek zcela slušně a bez hnutí pozoroval jak hezky mi to jde od ruky. Když jsem si řízky už chystala na obalování, probudili se v něm opět lovecké pudy a bleskurychle chňapl ten největší řízek a začal s ním pádit do úkrytu. Běh byl tak dokonalé rychlý, že mu ten řízek v tlamičce doslova vlál jako prapor. Teď se za ním rozběhl každý, kdo to viděl a začalo pronásledování. A kdopak si myslíte, že vyhrál? K našemu překvapení, vítězem byl náš Charlie! Mikeš zklamaně odkráčel do svého pelíšku a trucoval. Vydrželo mu to jen chvíli, protože v následující chvíli udělali pánové velkou neznalostní chybu. Poprvé rozsvítili stromeček. Byl nádherný. Je vysoký asi 180 cm a pravda i když je umělý, vypadá fakt jako živý stromeček. Krásně svítil, stříbrné řetězy a třásně se třpytily jako hvězdičky na nebi. Pohledem jsem zavadila o Mikeše a najednou jsem v jeho velkých krásných očích uviděla stejné třpytivé hvězdičky a rázem vystřelil směrem ke stromečku. Usedl pod něho a zkoumavě ho chvíli pozoroval. Najednou hbitě začal šplhat po kmenu stromečku vzhůru. My, celí zkoprnělí jsme pozorovali šplhající kočku a kymácející se stromeček. Těsně pod vrcholem stromeček ztratil stabilitu a poroučel se v celé své kráse k zemi. Polekaný Mikeš odskočil od stromečku a přehnal se celým obývákem a běžel se schovat. Stromeček přežil bez větší újmy na kráse. Znova jsme ho postavili a přemýšleli jak ho ukotvit, aby odolal dalším nečekaným Mikešovým útokům. Stromeček byl doslova přikurtovaný a tím dostala kapku estetika na frak. Úplně znavení jsme zasedli k večeři a probírali tu veselou příhodu. Pes slintal pod stolem a čekal, komu z nás dřív něco upadne pod stůl a Mikeš ten seděl rovnou na stole. Máme zásadu, že zvíře na stůl nepatří, Mikeš i když byl snad stokrát shozen na zem, pokaždé vylezl nahoru znova a ukazoval nám, že on rozhodně neustoupí. Debata o šplhu Mikeše na stromeček byla ukončena docela logickou dedukcí: Mikešek byl venkovní kocourek a tulák a stromeček mu asi připomněl, že venku na stromech sedí ptáci, tak se asi rozhodl, že si ověří zda tam opět jsou. Tohoto zvyku se bohužel nikdy nezbavil.
V.
Štědrý den
Štědrý den byl kouzelný, od rána skvělá pohoda a nálada, nikdo nezlobil, nikdo nic zatím nerozbil. Vše bylo nachystáno k slavnostní večeři. Stůl nebyl prostřen pro nás tři, ale bohužel i pro Mikeše, srdce by mi nedalo ho na Štědrý den neustále shazovat dolů. Pinďa dostal pod misku Vánoční prostírání. Jídlo jsme měli všichni stejné, jen Mikeš odmítal bramborový salát. Večeře probíhala v klídku a hlavně bez nehod. Svá nacpaná bříška jsme šli všichni odložit na gauč a do křesel, jen Mikešek neschopen pohybu se uvelebil ke spánku přímo mezi talíři na stole. Po delším odpočinku nastalo očekávané rozbalování dárků. Každý v normální rodině by čekal, že dítě, byť téměř dospělé, dostane dárků nejvíc, tak to by byl překvapen. Nejvíc dárků měli pes a kočka. Jelikož Charlie je už starousedlík, tak vcelku ví co od nás může očekávat, pár dobrot, hračku, dentální kosti a buď nový obojek a nebo náhubek. Nezklamali jsme jeho očekávání ani letos.
Mikeš měl u nás premiéru. Dostal také vodicí šle na procházky po venku, balónek s rolničkou, běhající myšku a také různé pamlsky. Nejkrásnější dárek pro Mikeše byl asi, ale balící papír. Po hodině hraní si s papíry od dárků jsme nabyli dojmu, že se u nás sešli papíry z celé ulice. Po rozcupování papíru byl jejich objem několikrát větší. S lítostí jsme ukončili jeho zběsilou hru úklidem. Byl zklamaný a cítil se nepochopený, proč mu to bereme, když si tak hezky hrál. Pak přišla na řadu myška, po natažení se třepala a běhala. To však náramně pobavilo našeho psa a to tak, že se rozhodl pro frontální útok s cílem dostat myš za každou cenu. Tento náš depresivní pes si nikdy moc nehrál, ale Mikeš mu náladu zvednul natolik, že začal objevovat již dávno zapomenutou legraci a tím je hra. Myš vydržela skoro 20 minut a pak byl zvlášť motorek a srst. Chudák myška skončila svou krátkou pouť v odpadcích. Když se oba dostatečně vyřádili, ulehli ke spánku. My zasedli k televizi a u vínka sledovali pohádky. Den byl krásný, ale dlouhý a tak jsem zalezli do svých pelíšků taky. Mazlíčkové taky spali, no prostě idylka. K ránu nás totálně probral a vyloženě dostal z postele neuvěřitelný rámus. Rozsvítili jsme a co nevidíme, Mikeš a Pinďa se honí za balónkem s rolničkou. Měli jsme snahu je o ten balónek obehrát, ale naši zvířecí kamarádi byli mnohem lepší fotbalisti, než je třeba Koller, Nedvěd apod. Ty kličky, prohozy a hlavičky by jim mohli jen tiše závidět. V poločase jsme vysoko prohrávali. Pak Mikeš udělal chybu a s balónkem se hnal do útoku proti manželovi. Ten již dokonale rozcvičen, ukořistil balónek s hlasitý řevem: mám ho? Balónek byl navždy uklizen do spodního šuplete skříně k velkému smutku protihráčů. Šli protestovat do svých pelíšků, pak se na nás podívali a lehli si do jednoho pelíšku společně packu na packu. Hned jsme pořídili krásné fot
o uražených spiklenců.