Začneme od Adama.

6.října 2011 si jela naše kamarádka Šárka pro nového kocourka -Pralinku do útulku.Jája jela s ní.Po návratu mi vykládala,jakou úžasnou kočku tam viděla.Njn,jenže máme doma 16ti letého jezevčíka Denise a to je dost velký problém.Viděl jsem,že je manželka smutná.Druhý den jsem s kamarádkou jel do útulku se podívat na ten kočičí zázrak.Vytáhl jsem jí z klece,objala mne packama a začala se tulit.Dostala mně.Co budu povídat,zpátky do klece už nešla.Vyřídily se formality a jelo se domů.Jája se štěstím rozbrečela a hned se s Nelinkou začaly muchlovat jak staré kámošky.

No a mne čekaly doma převratné změny.Nakoupit jí papu,kočkolit,udělat prozatimní kadibudku.

Naše kočičí slečna tedy mněla vše nakoupeno,co každá bytová kočka potřebuje.Přišla kamarádka Šárka a Nelinka dostala spešl kočičí trávu v květináči.To jí udělalo takovou radost,že bez toho,aby se nechala pohladit-se na ni vrhla.Holt,bylo vidět-že strava v útulku byla jednotvárná.

Náš hafík Denis-jezevčík 16,5 let- se přišel podívat do obyváku,cože to je za vetřelce v bytě.Když ji zmerčil,nahodil bojový postoj,ale zvábila ho vůně kapsičky na misce.Změnil svůj záměr a šel k misce.Ani tam nestačil strčit svůj čumák,Neliša vydala varovné skřeky a skočila po něm.Dopadla mu na hřbet,protočila se pod ním a začala boxovat jak Muhamad Ali za starých časů.Tímto stylem ho hnala pomalu přes celý obyvák.Denis se bránil,o nějakém protiútoku nelze hovořit.Potupně se stáhl do botníku.Od této chvilky obyvák byl jen Nelin.

Další den se Denis opět pokusil proniknout do obyváku, byl odražen a zahnán.Nevzdal to a během dne podnikl několik výpadů-neúspěšně.S ohledem na jejich zdraví jsme začali zavírat dveře.Po pár dnech se začali celkem tolerovat,dokonce i na chodbě se míjeli bez povšimnutí.Denis začal víc chodit za dědou,který má svůj pokoj.Děda má Denise 14let,předtím byl dětí paničky.Ale v té době páníček začal pracovat v ostraze a pořídil si německého vlčáka-fenu.Proto se odstěhoval.Děda s ním chodí ven 4x denně.

Nelinka dostala kadibudku-z PVC obdélnikový tál.Jenomže při každém použití koukala,jako kdyby se styděla a kočkolit byl venku v okruhu 1 metru.Panička zapla PC a koukala na kadibudky.Nakonec se rozhodla pro tu největší,co je na trhu k mání.Do 5ti dnů byla doma.Velká,prostorná,s dvířky z kouřového plexi.Páníček dvířka sundal,nevěděl,jestli jí nebudou vadit.Nasypal 5kg kočkolitu a čekali jsme.Dáma Nelinka přišla,nakoukla ,strčila tam packu,zahrabala a vnořila se dovnitř.Tak se potom nainstalovaly dvířka a je pravdou,že antipachové filtry nahoře jsou účinné.Předtím po každé její potřebě jsme používali málem plynové masky a kyslíkové bomby.

Strava - papu-jídlo.....

Na zkoušku jsme koupili granule Friskies.Bylo na ní vidět,že to chroupá jen díky heslu:Hlad je nejlepší kuchař.Páníček Pája navečer klusal/přesněji popadl fr.hole / pro jinou značku.Dotáhl domů Whiskas se zvěřinou.Nelince po výměně granulí očka zasvítily,mňoukla na Páju a během pár minut byla miska prázdná.Téda,takový úspěch jsme ani nečekali.Zkusili jsme jí dát kapsičku-německá značka.Přišla a odešla.Tak jsme si říkali,super,kapsičky nechce,ušetříme.

Po týdnu se opět stavila kamarádka Šárka,donesla Nelince vstupné-všimné:kapsičku Whiskas.Už když ji otevírala,Nelča zbystřila a během sekundy jí asistovala.Miska byla prázdná po pár sekundách a mlsně koukala na Šárku,jestli bude jako kouzelník Kožíšek či Kaprfíld a vytáhne další....  

Tím začal průvan ve financích.Nelinka v útulku zřejmě držela protestní hladovku,protože u nás vyžadovala mňoukáním neustále granule a hlavně u misky na kapsičky pěla operní árie.Jája má hudební sluch a nepomáhaly ani špunty do uší.Během dne dokázala vydyndat Nelča 5x kapsičku a 8x doplnění misky granulí.Při příchodu vážila něco málopřes 3kg.ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ  , už bych ji vlastně mněl taky zvážit,kolik nabrala.

Konzervy-není co popisovat-opět zvítězil Whiskas.Je vidět,že naše dáma byla zvyklá na nadstandart.

K obědu jsem dostal řízek-kuřecí.Dal jsem jí kousek,myslíte ,že jsem se dočkal vděku?Jája mi potom řekla,že jsem mněl vidět ten hadí tanec,jak se svíjela u kuchyňské linky,když porcovala kuře.Tak naše holka je na syrové masíčko.Pravda,občas dostane kousek,ale nepřeháníme to.

HRAČKY:Vždy jsem si myslel,že kočka je od přírody hravý tvor.Nelča mne přesvědčila o opaku.Koupilo se několik tzv.kočičích hraček-a nic.Dáma se podívala,co to zase blbnu a odešla k miskám.Kritickým zrakem zkontrolovala obsah,provedla rozbor vody a mňoukla koukajíce na mne svým hladovým vražedným pohledem.Bylo mi to jasné,hračku jsem odložil,klekl na kolena a vše řádně doplnil.Nelinka stála vedle mne jako vrchní kontrolor.Pro jistotu jsem zkontroloval i kadibudku.

Jednou jsem se rozhodl,že po dlouhé době by bylo záhodno ten balík přečtených letáků,časopisů a novin svázat,odnést dolů ke schránkám.Vzal jsem si motouz a hle,konec provázku,který jsem tahal po zemi Nelinku upoutal.Nahrbila se do bojové pozice KOČIČÍ HŘBET a vystartovala.A mám tě,tak hračky nééééé a kus provázku ti je dobrý?Nelča za ním lítala jak porouchaná stihačka.Brala to přes bobky a křeslo,skákala po sedačce,zkrátka byla nadšená a já s ní.Konečně něco pro ni na pohyb.

Za pár dní jsem byl ve sklepě,kde mám takovou malou dílnu.Do očí mi padl LASER.Aha,dělá přímku i tečku.Laser se nesl domů.Večer,když ležela na bobku,jsem ho zapl a naše Nelinka hned zbystřila.A začalo to.Naháněla laserovou tečku-myšku.Brázdila vzduchem v obyváku i na chodbě.Hurá-další úspěch.

Má nyní dvě hračky,časem přijdeme na další.

Chi chi chi ,tééééda páníček Pája se  myslím tady už dost o mně rozepsal. Proto jsem svého písaře propustila a budu si tady psát sama.Dyk je to můj webík :).Pravdou je,že si mně panička Jája vyhlédla v útulku a druhý den pro mně přijel páníček Pája.Odvezl mně k nim domů.Tam byl hafík-jezevčík Denis.Mněl 16let.A taky dědoušek,nedávno slavil 75let.On má svůj pokoj.Začátky byly těžké-nejdřív jsem dala hafíkovi najevo,že jsem dáma a mám ráda svůj prostor.To se ještě párkrát pokusil navštívit mé misky s jídlem,troufalec jeden.Byl na místě potrestán.Časem jsme si na sebe zvykli ,chodili jsme kolem sebe s respektem a tolerancí.Jenomže nám Denisek umřel,mněl 16 let a 4 měsíce.Zradilo ho srdíčko.Hodně dní jsem stále koukala k dědovi do pokoje a botníku a do kuchyně,než mi došlo,že už není.2nožci z toho byli moc smutní,tak jsem mněla hodně práce je rozveselit.

Tak si představte,na www.miciny.cz se nám páníci zbláznili a založili Klub Saimonkových mušketýrů.Tééééda,o to by ani tak nešlo,Saimonek je krásný habešák,který nám odešel za Duhový most.Ale kde máme v dnešní době emancipaci.No hned jsem mňoukla na Páju,aby to dal do pořádku.Když jsou mušketýři-můžou být i mušketýrky.Pája hned sedl ke kompu a jal se dopisovat s Pifíky a Pavlinkou.Hned se objevil náš erb.Je kouzelný.Nádherný

.Potom páník zase jezdil do nemocnice a lítal na vyšetření.Když jsme tentokrát sedli k PC,koukali jsme,že se mušketýrky ujaly a sama jsem si přes ty čudle na klávesnici nadrápkovala přihlášku.To by hrálo,aby mne nevzali.Já,taková bojovná sibiřka.Hurááááá,vzali mne.Podmínkou ale byla mušketýrská výstroj.Hned jsem prohlížela šuplíky a skříně,jestli by se něco nenašlo.Panička Jája po mně řvala-nech mi tam ty kalhotky,jéžiši-Pájovy ponožky,co blbneš-to je dědův kabát a tak to šlo ještě hodinu.Celá uřícená jsem skleslá dorazila do obyváku,no ti moji páníci jsou úplně beze zbraní.Nic jsem nenašla,leda tak v kuchyni paličku na maso a pokličku.To asi s mušketýrkami nemá nic společného.

Ráno moudřejší večera.Krásně jsem se vyspinkala,počkala,až páníci zmizí ven a drápkovala jsem mojí haffííí kámošce Mollynce.Má šikovnou paničku Tess.Zrada byla vykonána.Večer Pája pročítá emaily a tam zprávička od Tess,otevřel přílohy a koukal jak vyoraná myška za rudého úsvitu.Moje fotečky.Moje nádherné klobouky.Až se dokoukal,nahráli jsme vše do profílku.Ale ten krajkovýýýýýýýýýý-ten mám nejraději.No co,i mušketýrka může být dáma,no nééé.

Dokonce za pár dní byla vyhlášena soutěž o nejhezčí mušketýrku.Já jsem dala hlas Rosince a Čumískovi.To je tak překrásný kocour,no co vám budu povídat.Zkrátka,od první chvíle,co jsem ho viděla,jsem se zamilovala.Pája mi říkal,že vypadá jak Piškot-to byl Pájův miláček.Já jsem ho neznala,tak jsem mrkla na fotky.Pěknýýý,ale ČUMÍSEK je ČUMÍSEK.Začala jsem si Čumdou psát,posílat smajlíky a nakonec i jeho chytla jiskra a začala naše láska.První v období mušketýrů a mušketýrek.

Podzim se překulil a za chvilku máme Vánoce.Dnes byly vyhlášeny výsledky a já málem spadla ze židle.VYHRÁLA JSEM.Stejně,ten můj Pája to věděl a nic mi neřekl.Za odměnu mi smíchal kapsičku s konzervičkou a i syrové masíčko jsem dostala.Prý možná dostane tričko s erbem.Nevadí,až mu přijde,potajmu si tam drápky škrábnu svou jmenovku.

Strááááášně dlouho jsme tu nebyli.Písař Pája mněl problémy se svojí nožkou.Bral opiáty,silné léky.Lítal po doktorech a nakonec v dubnu 2012 mu vyndali po dese hlezna 2 šrouby a dráty ,a přes patu mu dali švýcarský hřeb.No to dopadlo,začal brát silnější léky proti bolesti a vůbec se to nehojilo.Nakonec 30.8.2012 mu nožku amputovali pod kolenem a v současné době se léčí pahýlek  pod kolenem,aby se tam mohla dát protéza.V té době,kdy ležel v nemocnici-tak i jeho syn si zlomil kotník.Je to vidět na fotkách,které jsme přidali do galerie.Byli jsme mooooc rádi,když nás navštívili Petr se Zuzkou-mají Sisílka a Čírinku.Taky tam vidíte ten slavný švýcarský hřeb,co mněl Pája v noze.Taky moje nové škrabadlo,Pája mi ho upravil-no je super.Velké plochy,kde se válím a odpočívám.A moje nové fotky,vážím pomalu 7 kg.Holt-jsem sibiřka,žádné ořezávátko .Panička Jája píše knížku o zvířátkách,které mněli.Ukázka je v mém deníčku a tady budeme postupně zveřejňovat další pokračování.

A TOTO JE PŘÍBĚH NAŠICH MILÁČKŮ,TAK JAK ŠEL ČAS.

Život uprostřed živlu




Ráda bych se s Vám pro začátek představila. Jmenuji se Jana a je mi právě dnes 42 let. Tak nějak jsem si řekla, že je to právě vhodná doba, kdy se můžu podělit o své zážitky se živlem zvaným „ kočičí společenství“.

Ač jsem vášnivá milovnice detektivního žánru, začínám v sobě vidět spíš než zaujatou intelektuálku, otrokyni a au-pair sílu ke svým chlupatým koulím.

Už jako malá jsem kočky považovala spíš za divokou zvěř, která Vás spolehlivě přehlíží a připustí zájem o Vaši osobu pouze, jen když se jí to hodí, Proto jsem o kočkách v dospělosti věděla, že pijí mléko, loví myši a mňoukají.

Kočky můj život zaplňují teprve 3 roky, ale i to stačí na napsání této malé, skromné knížky.



I.


Mé začátky s chovem:

Byla to pro mě velmi ponurá doba, kdy, jelikož jsem depresivní typ, utápěla jsem se (musím podotknout, že nerada) v samotě a dobrovolné izolaci od lidí. Mým jediným společníkem v té době byl můj věrný přítel Charlie. Oba jsme statečně snášeli samotu a báli se jakéhokoli zvuku, jako byl zvonek u dveří, bouchající dveře aut apod. Reakce na zvuky byly jednoznačné: někdo zazvonil a my oba svorně mlčeli, nehýbali se a toužebně očekávali, že si to příchozí návštěva rozmyslí a nebude se tvrdošíjně dobývat k nám domů. Tato naše společná mánie dospěla k takové dokonalosti, že jsme nechtěli vpustit ani ty, co s námi bydlí. 

Teď Vás seznámím s mou rodinou:

manžel Pavel, ale my mu všichni říkáme Pája
dcera Lenka
syn Vojta
pes Charlie, s tím neurotikem se už tak trochu znáte.
Výše uvedení lidé mě milují a proto se rozhodli s depresí mou a psa něco udělat.


II.


Příchod tygra

Jednoho dne, kdy deprese pevně seděly na mých bedrech, přijel Pája dříve domů a položil mi na klín malou černou šelmu. Já i pes jsme se zděsili, ale kotě, kterému se okamžitě začalo říkat „Mikeš“ se tvářilo mile. Vzali jsme ho tedy do klubu zoufalých v domnění, že nebude trhat naši partu a podřídí se našim hýčkaným depresím. Velmi záhy nás vyvedl z omylu, že zrovna jeho bude bavit náš stereotyp a tím bylo celodenní dívání se na velmi ztišenou televizi v poloze ležícího střelce.



III.


Seznámení se s prostředím

Po prvním uvítacím ceremoniálu nám ihned předvedl, kdo tady bude teď velet. V první fázi si obhlídl a označkoval byt. Poté již z prázdným močovým měchýřem nám dal hlasitě najevo, že by chtěl najíst. Musela jsem se tedy zvednout, slušně se obléct a vyrazit do obchodu na nákup potřebného vybavení a krmiva. Koupila jsem vše o čem jsem byla přesvědčená, že toto hlavně potřebuje. Koupila jsem mléko, granule, konzervy. S tímto nákupem jsem si myslela, že sklidím kočičí ovace. A zde jsem pochopila, jak jsem se z poznatky o kočkách z dětství mýlila.
Do misky jsem mu nalila mléko a zcela unešeně jsem pozorovala, jakou má Mikeš žízeň. Rychlost s jakou mléko vypil byla obdivuhodná, ale rychlost s jakou mléko druhým koncem to černé tělíčko opustilo byla přímo neuvěřitelná. Když šlo mléko tlamičkou tam, vonělo, když šlo opačným koncem ven, tak vůni, kterou mělo, to raději nebudu komentovat, ale okna byla dost dlouho otevřená. To mě znechutilo, ale řekla jsem si, že až se uklidní, tak to půjde.
Druhý pokus byli granule. Seděl u misky a smutně koukal na ty různé barvy a tvary. Zkoušel pár granulí vzít do tlamičky, ale vzápětí je vyplivnul. Seděla jsem u misky s ním a brečela, že umře hlady. Rodina zasedla k nám na zem a společně přesvědčovali Mikeše, že toto je lahůdka, kterou kočky milují. Nezabrali ani názorné ukázky Vojty, který se tak zabral do předváděčky, že třetinu misky skřoupal on sám. A nic. Kotě smutně sedělo dál. Zvědavost přivedla k sedícímu kruhu lidí i Pinďu (Charlie). Přišel k misce a bleskurychle nalepil svůj jazyk na granule a spokojeně je sežral. Kotě ještě smutnější si lehlo k prázdné misce a usnulo. Zvedli jsme se ze země a začali studovat obal granulí. Můj chytrý muž po půlhodince čtení radostně zvolal: „ bodejť by to žral, když jsou to granule pro dospěláky.“ Potřebuje granule, které jeho malá tlama a zoubky budou schopné sežrat.
Kotě jsme nechali spát a potichu se proplížili ven a hurá znovu do obchodu. Tentokrát jsme hypermarket objeli obloukem a hledali zvířecí prodejnu. Tu jsme našli a hrdě vstoupili. Po hodinové přednášce jsme odcházeli obtěžkáni taškami se vším, co náš novousedlík k životu bezpečně a neomylně potřebuje. Zde nám bylo vysvětleno, že kravské mléko nikdy – neboť způsobuje urputný a páchnoucí průjem. Vidíte vážení, taky omyl dětství. Dostal tedy kočičí mléko, které bohužel stojí skoro tolik jako celá kráva. Kočičí mléko 190,- Kč a kravské mléko 9,- Kč. Vidíte sami ten cenový rozdíl, ale co už, Mikeš je přeci náš. Dále jsme se vybavili granulemi světoznámých značek, že máme zkusit co mu bude chutnat. Dále jsme obdrželi paštičky a kapsičky s masíčkem, kočičí záchod s kamínky (parfémovanými), aby měl Mikeš své vlastní WC. Balík peněz, co jsme tam nechali, nás překvapil, ale smířeni se svým svědomím a pocitem zodpovědnosti, jsme se celí šťastní vydali k domovu. Po návratu domu jsme kotě nenašli tam, kde leželo, než jsme odjeli. Lekli jsme se, aby se s ním nevyřizoval účty náš Pinďa, Začalo bezhlavé hledání Mikeše. Po hodině chaotického hledání jsme unavení a zoufalí padli na zadek. Chvíli jsme mlčeli a pak začali vymýšlet systém hledání. Na papír jsme rozepsali, co, kdo prohledá.
Z ničeho nic se najednou uprostřed obýváku zjevil Mikeš a hlasitě na sebe upozornil. Celá šťastná jsem ho vzala na klín a muchlala se s ním. Křik nepřestával a já pochopila, že mé lásky se nenají.
Slavnostně jsme nasypali granule, já připravila dle návodu mléko. Mikešek se váhavě připlížil k miskám z nerezu a my tiše, jak pěny, sledovali jestli jsme se trefili do té správné značky granulí. Přiblížil se a začal očuchávat granule, najednou zaujal předpisový postoj a začal žrát. Zavládlo rodinné veselí a dokonce jsme bouchli šampus. Teď si určitě normální člověk řekne, to jsou blázni, takové cavyky s jednou kočkou. Ať si to myslí, my měli radost z toho, jak jsme šikovní.
Mezitím manžel nachystal WC a teď jsme čekali, jak nám prodavačka sdělila, že na WC trefí úplně sám. Dali jsme toaletu na viditelné místo, tak abychom viděli případný úspěch. Musím podotknout, že jsme po celou dobu neměli zapnutou televizi a ani jsem si to neuvědomovali.
Pak přišla ona vytoužená chvíle, trefil se, vykonal potřebu, řádně zahrabal a hrdě odkráčel. Ihned jsme věděli, že máme doma geniálního kocourka. Nemáme, umí to všechny kočičky, ale za ten pocit si to myslet, to stojí.
Celé odpoledne jsem se opravdu nenudila. Přišel večer a my mysleli, že Mikeš po celodenním stresu, půjde spát. Bohužel nám předvedl, že kočka je noční zvíře a dravec. Ožil a chtěl si hrát. Ale jak? Když my to ještě ani neumíme? Začala fáze výuky, ne, že bychom učili my jeho, začal náš výcvik. Jako by to kotě vědělo, že já a pes jsme ty sedící deprese a obtěžoval tedy nejvíc nás dva. Psa neustále prohánělo bytě a nenechal ho ani minutu ležet. Tak zoufalý Charlie hledal útočiště u mě, ale taky neuspěl. Jen se ke mně přiblížil, že si jako lehne, byl v tu ránu Mikeš na gauči a otravoval ho svým kousáním tak dlouho, až ho opět dostal do pohybu. Mě zase nutil tahat po zemi provázek s myškou a nutil mě s ní rychle chodit, no teda spíše běhat po bytě. Den skončil totálním vyčerpáním mým a psa. Manžel a syn měli blažený úsměv na rtech, že se konečně našel někdo, kdo nás dva zvedlo z gauče a donutil k pohybu. Do té doby jsem trpěla nespavostí, od této chvíle se těším až upadnu do postele. 
Mikešek ulehl na náš gauč a já s mužem jsme taky zalezli do postele. V domnění nastalého klid jsme si ani nečetli, abychom spící kotě nerušili světlem. Pohled na stočené kotě, byl pohled pro bohy. Zhasli jsme a pomalu usínali. Když jsem byla tak říkajíc v limbu, ucítila jsem ostrou bolest na chodidle. Bohužel mám zvyk strkat nohy ven z postele a Mikeš to pochopil jako výzvu k nočním hrátkám. Vše co vyčnívalo z postele se stalo předmětem jeho lovecké vášně. Pro mě tedy velmi bolestivé vášně. Po hodině nájezdů a útoků a mnou neustále se maskujících už jakýchkoli částí těla ho lov přestal bavit a konečně mě nechal až do rána spát.
Tak to byl uvítací den, kterým jsem byla vtažena do kočičího světa.
Když k nám Mikeš ve stáří asi tří měsíců zavítal, byl podzim, ale pro mě tím začalo šťastné a barevné období mého života. Dostala jsem dokonce chuť chodit na procházky do přírody s naším Pinďou. Velmi zvolna a opatrně jsme se dostávali ze skořápky deprese a začali poznávat život z té lepší a hlavně pozitivní stránky. 
Dny plné nečekaných okamžiků a srandy začali ubíhat mnohem rychleji. Než jsme se nadáli, proskotačili jsme se až k přípravě na naše první Vánoce s Mikešem.

TAK A MÁME NAPSÁNO DALŠÍ POKRAČOVÁNÍ KNÍŽKY : ŽIVOT MEZI ŽIVLY.DOUFÁME,ŽE SE VÁM BUDE LÍBIT A TĚŠÍME SE NA VAŠE OHLASY.

mušketýrka  NELINKA,písař PÁJA,autorka-spisovatelka-JÁJA

                                                                      IV.

Vánoce

     Začali přípravy, jako jsou úklid, pečení cukroví apod. S chutí jsem se dala do práce a velmi zdatně mi můj Mikešek pomáhal. Upečené a nenazdobené cukroví si začal přemisťovat tam, kde se to hodilo jemu. Takže jsme nalézali polotovary cukroví na místech zcela nevídaných, jako je třeba má postel, zahrabáno bylo i do sedačky, v koupelně v koši na špinavé prádlo a jinde. Jeho vousky byli oblepené krémem, když jsem plnila cukroví a on zkoušel kvalitu mnou vyrobených krémů. Každé dozdobení cukroví bylo ukončeno jeho velmi dlouhou osobní hygienou, která občas musela skončit koupáním ve vaně. Tato lidská hygiena se Mikešovi dvakrát moc nelíbila a urputně se ji bránil. Místo, aby byl čistý Mikeš, byla jsem mokrá a napěněná pouze já a koupelna. Mikeš velmi dobře zvládal únikové cesty z vany. Když byl konečně čistý, koupelna vytřená, já ošetřená od podrápání, spokojeně pak usínal jak jinak,než v mé posteli. Den před Štědrým dnem jsme finišovali, aby bylo vše perfektní. Já začala dělat bramborový salát, který miluje celá naše rodina včetně psa, rozhodli se pánové, že je čas ozdobit stromeček. Večer, když se ozdoboval stromeček jsem se pustila do přípravy řízků. Naše rodinka nemá ráda ryby a tak vykosťuji kuřata v takovém množství, aby měli všichni členové rodiny dostatek. Je to práce nevděčná, ale zase je to levnější, než koupit řízky opracované. Už jsem byla u posledního kuřete a Mikešek zcela slušně a bez hnutí pozoroval jak hezky mi to jde od ruky. Když jsem si řízky už chystala na obalování, probudili se v něm opět lovecké pudy a bleskurychle chňapl ten největší řízek a začal s ním pádit do úkrytu. Běh byl tak dokonalé rychlý, že mu ten řízek v tlamičce doslova vlál jako prapor. Teď se za ním rozběhl každý, kdo to viděl a začalo pronásledování. A kdopak si myslíte, že vyhrál? K našemu překvapení, vítězem byl náš Charlie! Mikeš zklamaně odkráčel do svého pelíšku a trucoval. Vydrželo mu to jen chvíli, protože v následující chvíli udělali pánové velkou neznalostní chybu. Poprvé rozsvítili stromeček. Byl nádherný. Je vysoký asi 180 cm a pravda i když je umělý, vypadá fakt jako živý stromeček. Krásně svítil, stříbrné řetězy a třásně se třpytily jako hvězdičky na nebi. Pohledem jsem zavadila o Mikeše a najednou jsem v jeho velkých krásných očích uviděla stejné třpytivé hvězdičky a rázem vystřelil směrem ke stromečku. Usedl pod něho a zkoumavě ho chvíli pozoroval. Najednou hbitě začal šplhat po kmenu stromečku vzhůru. My, celí zkoprnělí jsme pozorovali šplhající kočku a kymácející se stromeček. Těsně pod vrcholem stromeček ztratil stabilitu a poroučel se v celé své kráse k zemi. Polekaný Mikeš odskočil od stromečku a přehnal se celým obývákem a běžel se schovat. Stromeček přežil bez větší újmy na kráse. Znova jsme ho postavili a přemýšleli jak ho ukotvit, aby odolal dalším nečekaným Mikešovým útokům. Stromeček byl doslova přikurtovaný a tím dostala kapku estetika na frak. Úplně znavení jsme zasedli k večeři a probírali tu veselou příhodu. Pes slintal pod stolem a čekal, komu z nás dřív něco upadne pod stůl a Mikeš ten seděl rovnou na stole. Máme zásadu, že zvíře na stůl nepatří, Mikeš i když byl snad stokrát shozen na zem, pokaždé vylezl nahoru znova a ukazoval nám, že on rozhodně neustoupí. Debata o šplhu Mikeše na stromeček byla ukončena docela logickou dedukcí: Mikešek byl venkovní kocourek a tulák a stromeček mu asi připomněl, že venku na stromech sedí ptáci, tak se asi rozhodl, že si ověří zda tam opět jsou. Tohoto zvyku se bohužel nikdy nezbavil.

                                                                            V.

Štědrý den

     Štědrý den byl kouzelný, od rána skvělá pohoda a nálada, nikdo nezlobil, nikdo nic zatím nerozbil. Vše bylo nachystáno k slavnostní večeři. Stůl nebyl prostřen pro nás tři, ale bohužel i pro Mikeše, srdce by mi nedalo ho na Štědrý den neustále shazovat dolů. Pinďa dostal pod misku Vánoční prostírání. Jídlo jsme měli všichni stejné, jen Mikeš odmítal bramborový salát. Večeře probíhala v klídku a hlavně bez nehod. Svá nacpaná bříška jsme šli všichni odložit na gauč a do křesel, jen Mikešek neschopen pohybu se uvelebil ke spánku přímo mezi talíři na stole. Po delším odpočinku nastalo očekávané rozbalování dárků. Každý v normální rodině by čekal, že dítě, byť téměř dospělé, dostane dárků nejvíc, tak to by byl překvapen. Nejvíc dárků měli pes a kočka. Jelikož Charlie je už starousedlík, tak vcelku ví co od nás může očekávat, pár dobrot, hračku, dentální kosti a buď nový obojek a nebo náhubek. Nezklamali jsme jeho očekávání ani letos.

Mikeš měl u nás premiéru. Dostal také vodicí šle na procházky po venku, balónek s rolničkou, běhající myšku a také různé pamlsky. Nejkrásnější dárek pro Mikeše byl asi, ale balící papír. Po hodině hraní si s papíry od dárků jsme nabyli dojmu, že se u nás sešli papíry z celé ulice. Po rozcupování papíru byl jejich objem několikrát větší. S lítostí jsme ukončili jeho zběsilou hru úklidem. Byl zklamaný a cítil se nepochopený, proč mu to bereme, když si tak hezky hrál. Pak přišla na řadu myška, po natažení se třepala a běhala. To však náramně pobavilo našeho psa a to tak, že se rozhodl pro frontální útok s cílem dostat myš za každou cenu. Tento náš depresivní pes si nikdy moc nehrál, ale Mikeš mu náladu zvednul natolik, že začal objevovat již dávno zapomenutou legraci a tím je hra. Myš vydržela skoro 20 minut a pak byl zvlášť motorek a srst. Chudák myška skončila svou krátkou pouť v odpadcích. Když se oba dostatečně vyřádili, ulehli ke spánku. My zasedli k televizi a u vínka sledovali pohádky. Den byl krásný, ale dlouhý a tak jsem zalezli do svých pelíšků taky. Mazlíčkové taky spali, no prostě idylka. K ránu nás totálně probral a vyloženě dostal z postele neuvěřitelný rámus. Rozsvítili jsme a co nevidíme, Mikeš a Pinďa se honí za balónkem s rolničkou. Měli jsme snahu je o ten balónek obehrát, ale naši zvířecí kamarádi byli mnohem lepší fotbalisti, než je třeba Koller, Nedvěd apod. Ty kličky, prohozy a hlavičky by jim mohli jen tiše závidět. V poločase jsme vysoko prohrávali. Pak Mikeš udělal chybu a s balónkem se hnal do útoku proti manželovi. Ten již dokonale rozcvičen, ukořistil balónek s hlasitý řevem:  mám ho? Balónek byl navždy uklizen do spodního šuplete skříně k velkému smutku protihráčů. Šli protestovat do svých pelíšků, pak se na nás podívali a lehli si do jednoho pelíšku společně packu na packu. Hned jsme pořídili krásné foto uražených spiklenců.

Včera večer přijeli kluci vnuci.Ihned jsem obhlídla všechny svoje schovky a únikové cesty.Tak Vám je představím-ten menší se jmenuje Matýsek,bude mu 7 let-má brýle-xkombinace očních vad,je autista 1.stupně ,ale díky Jáje je samostatný,chytrý,nadání na matematiku a fotografická paměť-to zdědil po babičce.Jeho IQ-2body pod hranicí geniality.Ten větší je Kubík a chodí do 3.třídy.Učí se tak na průměr 2,5-hraje fotbal,a je spíš humanitní směr.

Mám je ráda,ale udržuji z bezpečnostních důvodů stanovený odstup jak autíčko na dálnici.Jenomže ten malý filuta má na mne fintu,vytáhne tyčku s dlouhou gumkou a na koci je peříčko.A já neodolám.Peříčko lítá kolem mne,já se nafouknu jak ta ryba fuga a lítám s vytaženými drápky jak řízená střela Tomahavk.Když mám toho dost,utahaná jak soumar na poušti-jdu se napít a šup-první schovka za použití únikové cesty je moje.Tam si spokojeně dáchnu.

Dnešní den začal dobře.Pája mi vyčistil kadibudku,dal mi čistou vodu,dosypal granulky a dostala jsem kapsičku -  lososí miluji.Kluci se nasnídali a kupodivu mi dali pokoj.Děda Pája jim vytáhl kufr a chlapci s úžasem koukali,co za hračky tam našli.Na chodbě hráli kuželky-vždy jak jsem viděla tu kouli,tak jsem vystartovala a občas jsem byla rychlejší.No to jsem potom slyšela,ať mažu - copak jsem maznička?Hrdě jsem odkráčela do obyváku a ejhle-Pája nekouřil,nic nedělal,seděl v křesle-tak 3 skoky a už jsme se mazlili.Provedla jsem mu ranní očistu-na to mám krásně drsný jazýček.Na chvilku jsem si i zdřímla.Krásně mne hladil a šeptal slovíčka,Neliška,miláček,kočička moje,mazlíček.....

Den uběhl,kluci už spí a můj písař Pája datluje písmenka.Už se těším,až panička Jája dočistí houby a potom se spolu budeme mazlit.Přeji vám dobrou noc a krásné sny...